Dürerův Zajíc (1502) patří k ikonickým dílům výtvarného umění. Neuvěřitelně přesvědčivý akvarel věhlasného malíře konfrontoval Martin Velíšek s všední realitou zobrazeného zvířete. Býložravé zvíře se kromě jiného živí trávami a také si v trávě často vytváří pelech. Právě tráva se tak v tomto případě stala Velíškovým výtvarným materiálem. Komorní dvojrozměrné Dürerovo dílo (25 × 22,5 cm) transformoval do větší 3D varianty. Zajíc je představen ve stejné pozici jako na originálu, ovšem tentokrát jako plastika tvořená sušenou trávou – senem. To dodává dílu patřičný tvar a objem, současně však také jistou křehkost a subtilitu, a v určitém smyslu souzní se strukturou srsti tolik obdivovanou na Dürerově předloze.